Vysvobodil
ho z alkoholismu...
V
mé rodině existoval velmi těžký problém. Zeď stále pil. Přicházel
domů opilý, špinavý, potlučený a začínal hádky, bil svou ženu -
moji dceru. Doma byla sodoma a gomora. Neustálý strach, neklid, nervy a
bolestné očekávání, v jakém stavu se dnes zeď vrátí. Já i má
dcera jsme byli bezradné. Naše napomínání ho vztekalo. Bylo třeba mlčet
a plakat. Velmi jsem se modlila. Moje modlitby byly obvykle skrápěny
slzami. V té době jsem se dozvěděla o ctihodném Sluhovi Božím o.
Stanislawu Papczyńském. P. St. Idziuk nám o něm po dětech poslal knížečku
a povzbuzoval nás k modlitbě s různými úmysly. Začala jsem se modlit
novénu k Neposkvrněné Panně Marii na přímluvu o. St. Papczyńského
a přes devět dní jsem přistupovala ke svatému přijímání. Hluboce
věřím, že nám pomohl ctihodný o. Stanislaw, nebo je to náhoda, že
akorát po skončení novény se zeď vrátil domů střízlivý a později,
k naší radosti, přestal pít. Dnes zeď s dcerou žijí velmi příkladně,
ve shodě. Děkuji Ti o. Stanislawe.
Často se modlím a prosím o. Stanislawa o přímluvu. Když můj
muž velmi vážně onemocněl - zápal plic, vysoká teplota, komplikace
- a lékař přikázal hospitalizaci, začala jsem se modlit novénu na přímluvu
o. Stanislawa a každodenně přijímat Ježíše v eucharistii. Už pátý
den můj muž náhle začal sílit, opustila ho teplota a bez nemocnice se
celkově uzdravil.
O něco později moje druhá dcera, která byla v posledním ročníku
střední školy ve Varšavě, přestala chodit do školy a začala vést
nebezpečný život. Velmi jsem se bála. Věděla jsem co jí hrozí, na
jakou cestu se dala, raději o tom nechci ani psát. Citíla jsem se
bezmocná. Navíc jsem nevěděla kde ji hledat a jakým způsobem jí
pomoci. Volala jsem s nadějí: „Otče Stanislawe, ctihodný sluho Boží,
pomoz mi“. V něm jsem viděla pomoc. Začala jsem se modlit novénu.
Ani jsem neprosila, aby dcera odmaturovala, ale aby sešla ze špatné
cesty a vrátila se domů.
V té
době u nás byly postní rekolekce. Na úmysl dcery jsem častěji přistupovala
ke přijímání a modlila jsem se na přímluvu o. Stanislawa. Druhý den
po rekolekcích někdo tiše, nesměle zaklepal na naše dveře. Ve mně
by se krve nedořezal. Tak, dcera se vrátila. Přijala jsem ji jako v
evangeliu otec marnotratného syna.
Dcera
se rozloučila z minulostí a úplně se odpoutala od Varšavy a prostředí,
ve kterém tam naposledy žila. Našla si práci u nás ve městě a stala
se opravdu vzorným děvčetem a upřímnou katoličkou.
O to všechno se přimluvil ctihodný o. Stanislaw. Proto jsem přesvědčená
o jeho svatosti a modlím se o jeho beatifikaci.
Velmi vděčná L.
