Autoři:
P.
Jan Bukowicz MIC a Tadeusz
Górski MIC
Přeložila:
Halina
Hořáková
Jiří
Matulewicz se narodil 13. 4. 1871 ve vsi Lugina poblíž Mariannpole, na
Suwalszczyźnie.
Byl osmým dítětem Andrzeje a Urszuly Matulaitisových. Při křtu ve
farním kostele v Mariannpolu dostal jméno Jiří Boleslav.
Otec
Jiří Czesnas, generální představený Řádu Mariánů, jistě nepředvídal,
že nemluvně, které přivedl do společenství církve, bude jeho nástupcem
v úřadu generála a dokonce obnovitelem umírajícího Řádu.
Ve třech letech ztratil Jiří
otce. Matka ho učila vřelé a upřímné zbožnosti a štědrosti vůči
bližním. Viděla také jeho první úspěchy ve škole. Když bylo Jiřímu
necelých deset let, milovaná matka mu zemřela. Zůstal v péči staršího
bratra Jana.
Díky pomoci svého dalšího
bratra Andrzeje - studenta moskevské university, byl Jiří roku 1883 přijat
na gymnázium. Každodenní cesta do Mariannpole vzdáleného 5 km byla
velmi vysilující. V zimě Jiří zůstával v městě, ale špatná
materiální situace mu nedovolovala zajistit dostatečné životní podmínky,
dobrou stravu a oblečení, natož tak školní výdaje. Jiřímu se začalo
podlamovat zdraví, trápí ho zvláště podivná rána na noze. Jsou to
počátky nerozpoznané tuberkulózy kostí, ze které se nikdy nevyléčil.
V době studií na gymnáziu a při studiu náboženských věd v mariánském
kostele v Mariannpolu uslyšel Jiří hlas Krista, který ho volal ke kněžství.
Na cestě za hlasem povolání však potkal velmi vážné těžkosti. Kvůli
nemoci a neschopnosti chodit do vzdáleného gymnázia musel přerušit
studia. Tato zkouška Jiřího nezlomila. Pokojně vykonává práci na
poli a v hospodářství, kterou mu bratr určil, a vidí v tom vůli Boží.
Svědkové vypovídali, že jej viděli jak má omotaný kolem rukojeti
pluhu růženec a jak se ho modlí během práce. Ve chvílích odpočinku
četl a učil se.
V létě roku 1889 navštívil v
Lugině Jiřího jeho bratranec Jan Matulewicz, profesor klasických jazyků
na gymnáziu a také jazyka ruského v kněžském semináři v Kielcach.
Jiří ho zaujal a po rodinné
poradě se rozhodl vzít ho s sebou do Kielc. Tato skutečnost měla
rozhodující význam pro jeho cestu ke kněžství. Dovolila mu dokončit
střední školu a dobře zvládnout latinský jazyk.
V Kielcach si Jiří změnil
litevsky znějící koncovku svého příjmení - Matulaitis na polskou -
Matulewicz, což byl nepochybně vliv jeho bratrance, který to už učinil
dříve. Jiří dál vystupuje jen pod tímto příjmením, pouze když
pobýval na Litvě, dodával mu koncovku litevskou.
