To
byl zázrak
Já,
kněz X., farář v lublinské diecézi, bych Vám rád řekl o svém zážitku.
Několik let jsem trpěl nemocí jejíž diagnózu nemohl nikdo určit,
nakonec se ukázalo, že to byl vřed na jednom vnitřním orgánu . Kvůli
tomu jsem podstoupil už dvě vážné operace a při tom mám ještě
srdeční vadu. Nakonec 11. září 1964 vřed praskl. Byla nutná
operace, ale situace byla pro mne o to horší, že v nemocnici v
Poniatowej se nenašel lékař, který by se této operace chtěl ujmout.
Na chirurgické klinice v Lublině mě nechtěli přijmout s odůvodněním,
že mají operovat ještě 15 osob; byly
dvě hodiny ráno. V této beznadějné situaci jsem se odevzdal
Sluhovi Božímu otci Stanislavu Papczyńskému. V tu chvíli se zdejší
lékař rozhodl poprosit svého kolegu z nemocnice v Opolu Lubelském. Po
půl hodině přijel doktor z Opole a provedl komplikovanou operaci jen s
místním umrtvením. Celou operaci jsem se cítil velmi dobře k velkému
údivu lékaře a asistentů. Velmi rychle jsem se uzdravil a vrátil se
ke svým povinnostem.
Myslím,
že za to šťastné uzdravení vděčím
přímluvám otce Stanislava Papczyńského, za což mu tímto svědectvím
projevuji upřímnou vděčnost.
Od té
doby se modlím a očekávám rychlé blahoslavení Sluhy Božího otce
Stanislava Papczyńského, zakladatele mariánů.
Otec
farář X.
