Svůj
projekt prodiskutoval se svým přítelem P. prof. Františkem Buczysem a
plán představil o. Sękovskému
v Mariannpolu během prázdnin r. 1908. O rok později se vypravil do Říma
jako vyslanec generála s prosbou o zavedení takových změn v mariánské
řeholi, aby řád mohl existovat a působit ve skrytu. Koncem srpna r.
1909 o. Sękovski
přijíždí do Waršawy, kde 29.8. v přítomnosti představitele Apoštolského
stolce biskupa Kazimíra Ruszkiewicze se souhlasem Pia X. přijímá od P.
Matulewicze řeholní sliby a P. Buczyse přijímá do noviciátu. Tato událost
znamená obnovení Kongregace kněží mariánů.
P. Matulewicz se vrací k práci
na akademii; současně je mistrem mariánského noviciátu a vypracovává
pravidla obnovené kongregace. Ta představil v Římě během dalších
prázdnin. Na podzim roku 1910 apoštolský stolec schvaluje nová
pravidla Kongregace kněží mariánů. V dubnu roku 1911 o. Sękovski
umírá a v červenci je P. Matulewicz zvolen generálním představeným
řádu. Přes veškeré úsilí udržet v tajnosti existenci kongregace na
akademii se zpráva o ní šířila čím dál více. P. Matulewicz plný
obav o neblahé následky pro akademii, kongregaci i sebe, v létě roku
1911 rezignuje na funkci profesora i prorektora a přechází do švýcarského
Fryburgu, kde otevírá klášter s názvem Dům studia. Utajování
existence i tohoto kláštera mělo za cíl umožnit kněžím, kteří
absolvovali noviciát, návrat do práce ve farnostech, které se nalézali
na Ruskem okupovaném území.
Brzy po příchodu do Švýcarska
se P. Matulewicz odebírá do Říma, aby vyřídil záležitosti
kongregace a také Duchovní akademie v Petrohradě. Po návratu do
Fryburgu se plně věnuje práci v řeholním domě, ve kterém byl představeným.
Bylo zde v té době 10 kněží - noviců a několik kandidátů. Dva řeholníci:
P. Buczys a P. Totorajtis pracovali na území zabraném Ruskem. Do
Fryburgu přijížděli další kandidáti, kněží z Polska i Litvy, zvláště
ti, kteří dříve osobně znali P. Matulewicze. Materiální podmínky
zde byly velice skromné a vyžadovaly spoustu obětí, ale úroveň řeholního
života a pocit sounáležitosti společenství vysoké. Za tak těžkých
podmínek pracovali ve farnostech v okolí Fryburgu a P. Matulewicz přepracovával
různé předpisy pro Kongregaci.
V
té době hodně Litevců vyjíždí za prací do ciziny. Jako velmi potřebná
se jeví pastýřská péče litevským emigrantům v USA. Také bylo nutné
zajistit materiální základnu pro další rozvoj Kongregace. Proto v červenci
1913 P. Matulewicz spolu s P. Johanem Kozakiem a Feliksem Kudyrkou odjeli
do USA. Dva kněží zůstali ve farnosti sv. Michala v Chicagu, kde posléze
otevřeli řeholní dům, který se stal zárodkem současných amerických
provincií kongregace. P. Matulewicz navštívil litevské farnosti v USA
a po měsíci se vrátil do Fryburgu. Koncem května 1914 odcestoval do
Kovna, aby vedl exercicie pro duchovenstvo. Nepočítal s tím, že do
Fryburgu se už nevrátí. 1. světová válka ho zastihla ve Varšavě,
kde vedl exercicie pro sestry Služebice Srdce Ježíšova. Když v srpnu
1915 vstoupili Němci do Varšavy a poskytli určitou náboženskou
svobodu, obrátil se P. Matulewicz na arcibiskupa Aleksandra Kakowského s
prosbou o souhlas s působením shromáždění kněží mariánů v
jednom z duchovních středisek. Arcibiskup znal dobře P. Matulewicze ještě
z Petrohradu a nebyly mu cizí záležitosti kongregace, souhlasil proto s
otevřením kláštera mariánů, dokonce nabídl některé objekty ve městě.
P. Matulewicz s vděčností přijal arcibiskupem předaný kostel na
Bielanach, kde už deset let existovala rozlehlá farnost. Mariáni obdrželi
také domky vybudované kamedulským řádem. Na podzim roku 1915 zde otevřeli
noviciát, do kterého se přihlásilo 5 kandidátů, mezi nimi 3 kněží,
kteří spravovali farnost.
